Mohlo to být kratší? Rozhodně, ale ta deprese pak na člověka dopadne ještě tíživěji. Co naopak neustále udržuje pozornost, je hudba. V českých dokumentech málokdy slýcháme takhle kreativní zvukový podklad. Tak si to pusťte.

Byla to však skvělá spolupráce a myslím, že výsledek za to opravdu stojí. Tohle chcete číst v podzimních mlhách (a nebo kdykoli jindy).

V jádru je tak Neklidný hrob příběhem o posedlosti, ale vypráví také mnohé o hlubokých citech, které se mohou změnit v prokletí.

Krajina skotské vysočiny jako by se svými močály a mlhami propisovala do duší hlavních hrdinů, kteří musí čelit nejen nadpřirozenu tváří v tvář vědeckým objevům 19. století, ale i vlastním předsudkům, strachům a sobě samým.

S Rovellim se v pohledu na některé věci dost rozcházím, ale tohle bych podepsal. A možná bych ten výrok rozšířil o oblast kultury, protože umělecká tvorba má (a podle mě musí) z vědy a filozofie čerpat. A stejně tak zkušenost umění dokáže vracet i zpět.

Letos vystoupili: Karolína Charvátová, Tomáš Přidal, Kristýna Svidroňová (omlouvám se, z organizačních důvodů nemám fotku), Anatoli, Nesen, Mellanie Kašjak, Vojtěch Vacek, Teodor Kravál, Sufian Massalema, Under Trio, Onirolalia, Šatlava, František Hruška.
A díky všem, co přišli a celé to podpořili.

Celá ta akce byla v jistém pohledu radikální, ať už tím, co se řeklo, odehrálo nebo i vypilo. Bez grantů a podpory odkudkoliv, navzdory okolní nepřízni a jen díky vstřícnosti vystupujících. Hlavně proto se tu daří dělat něco výjimečného, díky za to.

Přijde mi neskutečné, že se tak rozdílné podniky, jako v celém domě jsou, jednou za rok domluví a proběhne akce jako je Skleněný den. Nic lepšího zas dlouho nezažiju a vděčím za to těm pár lidem, s nimiž jsme to dali dohromady – Kateřina Koutníková, Lukáš Němeček, Eli Hondl, Jakub Adámek.

Ne, ale to by ta kniha musela mít aspoň tisíc stran. Avšak všichni, kteří tam byli zařazeni, podstatní jsou. Takže kupuju hned několik kusů, protože Dinosauři v ulicích mohou svědčit o tom, co tak miluju. Díky za to

Sice si sbírky kupuju, ale ne vždy je chci půjčovat a ne každý to anglicky zvládne, tady je ideální počáteční bod na dlouhou cestu literární krajinou, která se rozprostírá téměř do nekonečna. Jsou tu všichni, které teď považuju za podstatné?

Zkrátka strhující a radikální kniha plná temnoty a krve. To vše navíc podtrhuje skvělý překlad Daniely Orlando, takže není nad čím váhat. Tohle je čtení pro naši dobu.

Ale to je jen jedna rovina knihy, pak je tu také silná sociální kritika rasismu, moci korporací a vězeňského systému, že si mnozí vzpomenou třeba na 1984 nebo Příběh služebnice. A při čtení budete dlouho přemýšlet, které z popisovaných zel je to nejmenší a zda se některé z nich vyplatí podpořit.