Je to tak, ale přesto je rozdíl, když si to člověk říká sám a když to říká nějaké jiné matce, která má zase jiné problémy.

Souhlasím, že to lidi určitě většinou říkají s dobrým úmyslem. Ale když se nad tím zamyslíš, není to prostě pomoc.

Když si to říkáš sama, je to něco jiného, já to mám taky tak. Samozřejmě že zdraví dětí je pro mě nejdůležitější, ale když ti to říká někdo třetí, v podstatě tím říká “to, co teď řešíš, není podstatné” a ono to přitom může být dost podstatné.

Ani já neberu zdraví svých dětí jako samozřejmost, to mi asi vkládáte do úst něco, co jsem neřekla.

Kompliment to určitě není, to vůbec nedává smysl.

Je to bagatelizace, protože ona si stěžuje na nějaký jiný problém, a vy jí vlastně říkáte, že to není problém, protože by mohla mít jiný, horší problém. To je jednak nesmyslný argument a jednak je to necitlivé vůči ní. Nikdy to není potřeba říct.

To je právě tím, že nemáte, a nikdo vám to neříká. Kdybyste například byla hodně nemocná vy a potřebovala pomoc okolí, už by vás ta věta tolik neblažila. “Hlavně, že mám zdravý dítě” by měla prostě říkat sama sobě jedině matka, nikdo jiný na to nárok nemá, nebo je to nezdvořilost.

Jako když ta žena řeší nějaký problém, tak vám přijde, že jí pomůžete jeho bagatelizací?

V jaké chvíli je prosím potřeba to říct?

Zajímavý článek, díky, ale to logo mi vůbec nepřipadá tak zlé

Není to zanedbávání?

Výborně. Potřebovala jsem potvrdit, že dobře už bylo

Pán je znalec!

Ok teď zvažuju že to ještě změníme na Milivoje

Bude mít absolutně epické jméno, polovina rodiny je kvůli tomu rozpačitá a pořád se ptají, jestli to myslíme vážně

Tady je to to samý. Nechápu tu logiku.