Na pamětní desce je uvedeno datum spisovatelova úmrtí v roce 1944 v Osvětimi. Podle posledních zjištění zemřel v lednu 1945, naposledy byl spatřen naživu 19. ledna 1945.

Hřbitov ve správě společnosti Matana a není volně přístupný, ale je možné si domluvit návštěvu.

8/2025

Jsou zde pohřbeni rodiče Karla Poláčka. Ten byl zavražděn během šoa a v tahaře je umístěna pamětní deska, která se původně nacházela na spisovatelově rodném domě.

Na hřbitově se nachází i několik kenotafů připomínajících rodiny zavražděných během šoa.

Roku 1984 byla opravena tahara u vstupu do hřbitova a byl v ní zřízen památník obětem fašismu věnovaný 124 obětem šoa z Rychnova.
Po revoluci byla opravena hřbitovní zeď, odstraněn vzrostlý porost a opět byly vztyčeny náhrobní kameny.

Areál hřbitova je pravidelně udržován.

Po válce hřbitov kvůli zničení židovské komunity chátral a zarůstal, a to i navzdory tomu, že byl v roce 1958 prohlášen za kulturní památku.

Zejména v období normalizace, ale i před ní, se stal terčem vandalů - docházelo k rozkrádání náhrobních kamenů.

Hřbitov byl několikrát rozšiřován a jeho rozloha přesahuje 3000 m².

Na ploše hřbitova se nachází přibližně čtyři sta náhrobků, jde o barokní, rokokové a klasicistní macevy. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z konce 17. století.

Poslední pohřeb se zde uskutečnil roku 1942.

V nevelkém prostoru se u vchodu nachází i sekce pro ženy, která je oddělena od hlavního sálu – v ní je geniza s artefakty až z 19. století.

Synagoga je přístupná přes pavlač ve dvoře muzea, které se věnuje židovské komunitě v regionu, židovskému životu a svátkům.

10/2025

V synagoze je uchováváno pět Tór z Burgenlandu a okolí, které jsou používány při sporadických setkáních malé lokální komunity. Jde o nejstarší fungující synagogu v zemi.

Na východní stěně se nachází jahrcajtové tabulky z velké synagogy, které byly náhodou nalezeny v roce 1994.

V roce 1978 začala rekonstrukce objektu a židovské muzeum bylo otevřeno roku 1982.

Poměrně malá synagoga (70 m²) je bohatě zdobena. Vysoké stropy, okna a malby na stěnách dávají pocit mnohem většího prostoru. Aron ha-kodeš i lustr jsou původní (z 18., respektive 19. stol.).

Dům se synagogou po válce patřil Červenému kříži. V tomto období ji k modlitbám využíval i jeden přeživší šoa a několik sovětských vojáků během okupace Rakouska (1945–55).

V druhé polovině 70. let byl dům darován Rakouskému židovskému muzeu v Eisenstadtu.

Synagoga ve Wertheimerově domě sloužila svému účelu skoro 250 let a od roku 1850 byla využívána i ke spolkovému životu.
V roce 1938 byl celý dům se synagogou arizován.

Ve stejném roce bylo deportováno veškeré židovské obyvatelstvo z Eisenstadtu.

Jde o privátní synagogu, která jako jedna z mála přežila řádění nacistů během Křišťálové noci, protože se nacházela v podlaží domu a hrozilo by rozšíření požáru. Nacisté však vandalizovali její interiér.
Obecní synagoga, stojící v jiné části židovské čtvrti, byla zdevastována.

V letech 2021 a 2022 proběhly úpravy, které umožňují celoroční provoz budovy a v roce 2023 byl restaurován kazetový strop a obnoveny malby na stěnách.

Synagoga dnes funguje jako společenské a kulturní centrum, muzeum židů v Čáslavi a je přístupná veřejnosti.

8/2025

V tomto roce chátrající budovy synagogy převzala pražská kehila a zahájila rekonstrukci.

Roku 2008 došlo k opravě fasády z ulice a návratu Davidova štítu do průčelí.

V současné době budovu spravuje Nadační fond Dr. Dagmar Lieblové, který budovu průběžně opravuje.

Od roku 1970 v synagoze působila Galerie Jindřicha Průchy.

Do té doby bylo zničeno veškeré vybavení a odstraněny prvky spojující budovu s judaismem; například Davidův štít v průčelí nahradil znak města.

Do roku 1994 se zde konaly výstavy, koncerty a další kulturní akce.

Budova sloužila svému původnímu účelu do roku 1940, kdy byla nuceně převedena do majetku města.

Během války byla čáslavská židovská obec zničena a drtivá většina židovských obyvatel zavražděna.

Během války zde byl sklad. Jako skladiště byla využívána až do konce 60. let.

To souviselo nejen se zákazem pobytu židů v královských městech.

Stavba probíhala mezi lety 1897-1899 dle návrhu známého vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho ve stylu maurské secese.

Jde o jednu ze dvou dochovaných synagog tohoto architekta v českých zemích.