**Když osadníci zamířili na severozápad Pacifiku, museli začít žít od nuly a při zajišťování obydlí byli nuceni improvizovat. Když našli pařezy obrovských stromů pokácených dřevařskými společnostmi, které byly stále zakořeněné v zemi, viděli v tom velkou příležitost. Mnohé z těchto obrovských pařezů byly vysoké až deset metrů, ale jako řezivo byly nežádoucí, protože byly částečně duté a měly tendenci bobtnat směrem ke své základně, což způsobovalo nerovnoměrnou kresbu dřeva. Pro vybrané pařezy našli nově příchozí farmáři jiné využití.** Když se na ně postavila střecha a připevnily se dveře nebo vrata, sloužily pařezové přístřešky jako kůlny, kurníky nebo chlévy pro prasata, telata nebo koně a zajišťovaly tak ochranu před predátory, kterých byla okolní divočina plná. Někdy v těchto pařezových domcích žili i lidé. Některé pařezové domy měly dvě, nebo dokonce tři patra a byly vybaveny vším, co obvykle rodinný dům potřeboval, tj s prostory na vaření, spaní a uložení věcí. Zima byla pravděpodobně nejstrastiplnějším ročním obdobím pro pobyt v pařezovém domě, protože v těchto měsících panuje v oblasti severního Pacifiku drsné počasí s mimořádně nízkými teplotami a sněhem, který někdy přetrvává po celé měsíce. Pařezový dům na farmě Lennstromových poblíž Edgecombu ve státě Washington byl na počátku 20. století velkou kuriozitou. Dům, který postavili bratři Gustav Lennstrom a Johan Westerlund, byl hojně fotografován. Objevoval se na pohlednicích a dokonce i na suvenýrovém porcelánu. Edgecomb byla dřevařská oblast mezi městy Marysville a Arlington v okrese Snohomish. Obří velikost pařezu dává dobrou představu o velikosti starých stromů. V průměru měřil 22 stop (téměř 7 metrů) a byl domovem pro 3 dospělé a 3 děti, po dobu než si rodina postavila dům. Zdroj obrázku Vintage Tools * * * * * * *