“Ty jsi čím dál tím víc hubenější… nepřeháníš to už?”
Jedny z nejkrásnějších slov.

Mám hlad. Ten pocit miluju a nenávidím zároveň.

Brečet v restauraci po tom, co jsem dojedla, is my new passion!

Jsem nechutnej tlustej dobytek.

Taky pliváte jídlo, který vám fakt chutná, nebo jste normální?

Už jste někdy měli takovej hlad, že jste brečeli?

Ležím a hladím si vylezlý pánevní kosti a žebra.
Uklidňuje mě to.
Zároveň se mi hrozně líbí holky, který mají silnější, ale zároveň pevnou a vysportovanou postavu.

Každý den studuju menu několika restaurací. I když už je znám zpaměti.
Vždycky si pečlivě vybírám, co bych si tam dala a sním o tom (sním jako sen, bohužel)
Abych tam nakonec nikdy nešla, jedla svoje odvážené vločky s proteinem a když bych tam náhodou šla, dala si jen kafe.

Jsem unavená.
V noci nespím, protože mám hlad.
Je to strašný.
A zárovně bizarně úžasný pocit.