Jasny, je to bizar, ale to, ze borcovi “hrozi” 3 roky v zasade pro nerecidivistu v tomhle pripade znamena, ze odejde temer jiste s podminkou. Je to proste nejak kvalifikovany a podle toho je maximalni sazba, to ale neznamena, ze ji dostane. Tahle hloupa demagogie fakt nepomaha.

Nás, kteří se právem zabýváme, bude ale bohužel více zajímat varianta číslo jedna.

Fakticky ale nebrání odstoupivšímu členovi v kooptaci hlasovat. Je takový postup etický, morální? Bude záležet na konkrétní situaci. Dovedu si představit spolek, ve kterém probíhá jistá forma „boje o moc“, ale i spolek plný přátel a světa laskavosti bez konfliktů.

Nápovědu nalezneme v odborné literatuře, která mluví o členech voleného orgánu takto: „Zbývající členové zvolí nové členy“, „Mohou zbývající členové zaplnit chybějící místa“, „Umožňuje zákon zbývajícím členům“. Z výše uvedeného vyplývá, že kooptovat budou spíše ostatní členové orgánu.

Pokud tedy kooptace proběhne do dvou měsíců od dojití prohlášení právnické osobě, člen v "demisi" má teoretickou možnost hlasovat o své náhradě.

Zákon v zásadě nic konkrétnějšího k této situaci neříká a pokud je mi k dnešnímu datu známo, k danému tématu neexistuje ani judikatura Nejvyššího soudu.

Je-li možností kooptovat, tedy neurčí-li stanovy spolku jinak, mohou členové volených orgánů spolku, jejichž počet neklesl pod polovinu, kooptovat náhradní členy do nejbližšího zasedání orgánu příslušného k volbě.

Nejprve zákon v § 160 říká, že „Odstoupí-li člen voleného orgánu ze své funkce prohlášením došlým právnické osobě, zaniká funkce uplynutím dvou měsíců od dojití prohlášení.“

Nejlepší je použít věcnou kritiku, tedy takovou, která vychází z pravdivých výchozích podkladů a která z nich zároveň logicky dovozuje odpovídající hodnotící úsudky a jako podporu pro svá tvrzení používá konkrétně uvedené skutečnosti.

Mířit kritiku na objektivní realitu a spojit ji s vyjádřením subjektivního názoru a prožitku, primární cíl kritiky nemá být hanobení dané osoby, pravdivá informace totiž v zásadě nezasahuje do posuzovaného práva právnické osoby, pokud není např. podána tak, že zkresluje skutečnost.

skutkové tvrzení - opírá se o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování; je tedy ověřitelná a snadno napadnutelná.

Zvážit intenzitu, která by měla být přiměřená situaci.

Rozlišovat hodnotící soud a skutková tvrzení

hodnotící soud - vyjadřuje subjektivní názor jeho autora, který k dané situaci zaujímá určitý postoj tak, že ji hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií

Kritérii jsou:
Ad a) složitost případu,
Ad b) chování poškozeného,
Ad c) postup příslušných orgánů,
Ad d) význam předmětu řízení pro poškozeného.

Přiměřené zadostiučinění a stanovení jeho výše je konkrétněji řešeno ve stejném stanovisku Nejvyššího soudu.

Za účelem konkretizace podmínek vydal Nejvyšší soud stanovisko Cpjn 206/2010.

V něm definuje kritéria, ke kterým je nutné přihlédnout při posuzování konkrétního nároku.