přijeli jsme odpoledne. lidé postávali na nárožích a na něco čekali. bylo ticho, žádný hluk, sporadické pohyby. muži kouřili, ženy mluvily šeptem. policista v bílé košili nám řekl, že dnes je pohřeb, že zemřel zasloužilý hasič

až pohřební truchlý průvod ten
pln hrůzy, bez života vděků
se vesmírem dalekým promete
přes milion, milion věků
a prášek z nás světů bývalých
se v nový chaos tam rozžhaví

metafyzické finále jinak docela všední sbírky školou deformovaného klasika jitří představivost obrazy kosmického kompostu

Je to známá historie: roku 1969 je známý malíř a knihvazač, tč. pobytem ve Studeňanech, jmenován zasloužilým umělcem. Byrokraty, kteří mu přišli tuto dechberoucí novinku oznámit, poslal do hajzlu a ještě téhož roku roku v osamění zemřel.

V nabídce katalog z první posmrtné výstavy v Hradci Králové.

Připomínáme si dnes úmrtí Vladimíra Holana. Básníka, který napínal jazyk k nesnesení, který konstruoval novotvary a pomocí nich zapouštěl své obrazy hluboko pod úroveň běžného a zřejmého. Jak ale ukazuje báseň Sklenář z Holanovy poslední tvůrčí dekády, byl i pozorným zapisovatelem všedních okamžiků.

Nikolaj Berďajev, *1874 v Kyjevě, byl vždy orientován ke styčným plochám mezi Ruskem a západními kulturními centry. Jako typický progresivista neušel vyhnanství a z Ruska byl nakonec vyhoštěn. Po první válce píše věty, které se i dnes jeví jako iluze o nedosažitelné svobodě a národní emancipaci:

Švédská spisovatelka #BirgittaTrotzig (1929–2011), autorka ponurých próz a esejů. Její dílo je divadlem kontrastu světla a tmy, prameništěm sil, které dokážou zlomit psychiku sebejistého, pevného člověka, scénou, na které občas probleskne osvobodivá moc lásky proti bezvýchozí bídě lidské existence.

Josef Pachmayer (*1864), překladatel, básník, radikální publicista, autor protirakouských článků. Bezvýhradně zapomenut. Za první války se angažoval ve věci republiky. Za své dílo odsouzen k vězení. Zanechal po sobě vnitřně rozporné, nesourodé úvahy a blouznivé verše; bil se za svobodný národ.