báseň pro dnešní den

via
denikalarm.cz/2025/04/zept...

Josef Pachmayer (*1864), překladatel, básník, radikální publicista, autor protirakouských článků. Bezvýhradně zapomenut. Za první války se angažoval ve věci republiky. Za své dílo odsouzen k vězení. Zanechal po sobě vnitřně rozporné, nesourodé úvahy a blouznivé verše; bil se za svobodný národ.

Tohle
je
dokonale
DOKONALÉ!

před deseti lety jsem se zbavil odporu ke všemu (téměř všemu) americkému. byl to hnusnej zděděnej předsudek, od útlého věku vštěpovanej dědečkem-komunistou. a jsem fakt zvědav, jestli náhodou nešlo jen o popření/vytěsnění, a jestli se mi nevrátí zpět jako všechno, co jsem nechal běžet na pozadí

řadovej občan se ptá: to velký za krásným oceánem je stále ještě náš spojenec?

ještě k tý "rozmluvě" v oválné pracovně: Petr Steiner kdysi přede mnou z legrace prohodil, že rozumní lidi musí dávat své děti na lekce čínštiny. tehdy mě to jen zaujalo, ovšem dnes už mi plně dochází, že to kurva nebyl žádný vtip

tak teď už to přece musí vidět všichni, věty jako "chová se neuctivě", "nevyjadřuje vděk" atd. jsou v podstatě úplně stejnej imperátorskej hnus jako klouzavý bomby z východu; anebo k nim minimálně nemají daleko

zábranský. jů a hele. těžko hledat chlápka, který je víc nesnesitelný, víc narcis, víc hovado, co se naváží do světa okolo a taky do sebe samýho. na druhou stranu: jeho svědectví o světě je napsaný tak, že nebýt všech těch pitomých postojů a proklamací, četl bych s prožitkem rytmu i fráze
#zabransky

prý mistrovské vizionářské dílo. no! spíš členové klubu si povídají na usedlosti, která mi připomněla göringův zámeček z jednoho tournierova románu. do toho sem tam někdo zasvěcený a zkušený, co se hnedle může stát průvodcem ostatních. to už radši na večeři s lumírem.

tak jsme si možná i chvíli mysleli, že literatura bude už napořád takové to hračičkování v pásmu vypravěče. pak se ovšem dějiny hnuly. a z případu Candide je zas aktuální téma. respektive škola života, všech jeho možných hrůz