Jen jsem si toho nikdy nevšiml nebo tam nebylo řečeno, kdo je u té emigrace udal…?

No tak neměl v životě štěstí na tu pravou. To je přece jasný!

Očividně dneska byla noc stresujících snů. Brácha má za 2 měsíce třicetiny, tak mu chci sestříhat video ze starých záběrů z dětství a fotek. Dneska se mi zdálo, že je to už zítra a já nemám nic hotovo. Probudil jsem se úplně vystreslej.

Čím jsem starší, tím víc mě baví všechny možné namazané chleby posypané pažitkou, ředkvičkami nebo lahůdkovou cibulkou.
Když jsem byl malý, tak mi to právě přišlo jako nedostatečně obložený chleba. 😀

Ráno jsem na přechodu potkal týpka v kraťasech, který se podle ne úplně šťastného výrazu a svých rukou zaražených do kapes skoro až po loket, nechal zlákat modrou oblohou, ale nekoukl na teploměr.

Klaun, to je klaun, burácely děti…

Jak už tady bylo řečeno, tak si nemyslím, že jde o množství tak jako o pravidelnost nebo brát pití jako řešení...když jsem smutný, ve stresu, na kuráž, dám si na uklidnění apod. Piju, co mi chutná. Nevidím problém u dobrého vína dát láhev, ale z tuzemáku by se mi navalilo i z 1 panáku.

No jooo, každý nemůže být fanda Macešek.