Proto jsem se taky rozhodl opustit roviny sarkasmu a výsměchu a místo toho se budu snažit měnit svět k lepšímu laskavostí, vstřícností, vysvětlováním. Podporou toho pozitivního. Možná mě ušlapou, ale do duše si je nepustím.

My favourite

Má tam vyvozovat (a je to historik, ne nějaký jurodivý magor), že veškerý koncept lidských práv, rovnosti, značného množství hodnot, které vnímáme za samozřejmé, pochází přímo odsud - včetně těch méně zjevných, jako feminismus nebo Marxismus.

"Jak se z pár pologramotných nemytých dělňasů a ženských, něčeho, co prve nemělo ucelený charakter (co do světonázoru) a co navazovalo (a slibovalo) umučení, které i Římani považovali za natolik barbarské, že o něm vlastně moc nemluvili/nepřemýšleli, stalo dominantním myšlenkovým systémem zeměkoule"

Ne. Čímž se nevyjadřuji k pravosti nebo nepravosti, ale vnímám to podobně jako eucharistické zázraky - taky v ně věřím, ale nevnímám je jako důkaz reálné přítomnosti v Eucharistii.

Fundamentálně-teologické prameny důvěryhodnosti víry bych hledal jinde.

A ještě douška

(Omlouvám se všem, kdo mají standardní breviářový cyklus, kde zrovna dneska můj oblíbený večerní žalm 91 není)

Pak rébus "Co je to za strom: otec má tisíce synů, každému čepici zjedná, sám sobě ne" (to je u pětiletého)

U osmiletého "Znělku k seriálu Létající Čestmír nazpíval který zpěvák?"

😀