Vzpomínka na včerejšek. Staromák jsem nestihl, tak aspoň Národní na chvíli. Pak J.A.R. v Lucerně. To jsem si moc neužil. Přeplněno, hrozný vzduch, hrozný zvuk. Odešli jsme před koncem.

Dal jsem si výšlap schody na Svatou horu a za odměnu se mi dostalo krásného podzimního pohledu.

Celý život jsem tzv. sova. Pozdě chodit spát, pozdě vstávat. V neděli si dávám budík. Z vyhřátého pelechu se mi nechce. Ale nakonec se obleču a jdu se pokoušet o cosi jako indiánský běh. Aspoň půl hodiny. Protože jsem zjistil, že když to neudělám, všechno je ještě horší.

Už jo. Ono to vybublá.

Kafe je v přípravě
#KafeAVětrník2025

Po přeháňce náhle vylezlo sluníčko. Čas zajít do lesa a uspořádat si myšlenky.

Ještě tenhle do toho, omg. 🤦

Moc lidí tu není. Pohoda.

Nechal jsem si ty patronizující komentáře okomentovat nejhloupější AI, kterou mám po ruce. Pojďme se pobavit o tom, co například znamená "dostatečné porozumění textu" či "rozumová argumentace". 😀

Nenápadně u AI sonduju, kam to směřovat po volbách.

Pustil jsem se na starý kolena do téhle blázniviny. Podotýkám, že jsem nikdy neběhal a běhání jsem nesnášel od gymplu. Ale člověk se mění. Trpím, na ulici se stydím, ale už jsem ve 20.

Místo rozčilování jsem přispěl na Čestmíra.

Tohle je fajn místo. S nastávajícím podzimem tam odpoledne sedí jen pár lidí. Ale zároveň je ještě příjemně teplo a od Vltavy netáhne chlad. Nejradši bych tam takhle zůstal až do večera, lehce popíjel a klábosil o životě. Ale odpovědnost zvítězila. Jako obvykle.

Úplně jsem se na tom stal závislý. Přitom taková stará blbost.

Za mámou v domově. Mají tu dvě lamy. Druhá je zalezlá.

Takové se dají v Příbrami pořídit langoše. Jsem spokojen.

Za kalorickou hodnotu bych pochvalu nedostal, ale musím nějak uplatit mozek, aby po ránu začal fungovat.

V Safíru na Smíchově mívají občas tuhle zvláštní věc, kterou miluju. Sice se skoro nedá rozkrojit, ale uvnitř je lahodné kuřecí maso a dušená cibulka.