na twitteru me banli za to, ze posilam nacky do ******, ale oni si tam muzou dal psat nenavisny sexisticky, xenofobni a more kecy

and so times when your full heart making you outcast is upon us, life is precious, yet not for rich, we are labor to be reaped, used, and when use is gone, blood shall sprinkle green leaves to grow thin, showing bones, sharpened to stab backs of the rest

bojim se doby az zapomenu jake to bylo te obejmout, jake to bylo s tebou travit cas, nejradsi bych si to vepsal do kuze, aby ty vzpominky se mnou starly a nemizely v zapomneni, ale na to bych potreboval plochu vesmiru a mozna jeste vic

duckduckgo, i ask you kindly to shut the hell up about that ai summary bs

Not sure why but I have unbearable urge to remove myself from online existence

Gemini bro stop using those emojis, you sound like LinkedIn person

moje knizka se zahadne objevila na allegru za par korun xd

Felt cute, shared my selfie, forgot there were boogers in my nose… felt cute, delightful unawareness…

I still can't comprehend your passing, leaving... to where heaven meets the afterlife? ground, dust, and bones...

uz popate usedam k papiru,bych napsal basen co podoba se svetlu, vsak pokazde zatim adoroval jsem smrt a ze svetu se ztratim, jsem jen smutny, nebo se mnou laska,pocit,jiz konci, kazda nova kapitola jako by byla patou hodinou odpoledni, zima vysaje zivot,zahodi co zbylo, svete div se,to prec jsem ja

Občas mě mrzí, že jsem odešel z akademického prostředí, ale co se mé psychiky týká, nejhorší stavy jsem míval právě tam. Nejde o lidi, ale o tlak, co tam na sebe vyvíjím, být uhlí, už dávno jsem technicky diamant. Možná v budoucnu a po terapiích bych mohl dat jednou repete.

“Vim co chci a ty bys mel taky” bruh ja nevim ani jestli si prvne obléct levou nebo pravou ponožku

Chybí mi moje půlka duše, se smrtí praská a s sebou si ji bere moje drahá láska. Svět se od té chvíle potemněl, jak přišel by podzim z čista jasna, do zimy ulehám a jak na pitevně vítám svoje rána. Ač tuhne mi krev, srdce stále praská, tíhou, co vlastní život v kontrastu tvé smrti mi dává.

Sometimes we wish to possess people we are so afraid to lose, blinded by our love, afraid to never feel this ease, this presence and absence of loneliness. Yet we force our needs and choose a path that can't feed both of us, so we starve and depart, ending up as strangers.