...zároveň levné služby, kvalitní školu a rychlé spojení do centra.

Byty ve velkých a prosperujících městech budou na hodnotě z dlouhodobého hlediska jen růst.

Praha i další česká města potřebují růst taky.
Ne v kilometrech, potřebují růst v patrech. 🏙️

„Člověk, který žije uvnitř města, je pro veřejný rozpočet 15× levnější než ten, který bydlí v satelitu a denně dojíždí za prací, školou i volným časem.“

Potřebujeme víc bytů tam, kde už infrastruktura dávno je – ne dál a dál do polí.
Jenže realita? Lidi se stěhují na okraj města, k tomu chtějí...

A tak si říkám:
Kolik lidí na ten správný moment čeká už roky…

Na vb.cz rozebíráme, co tahle změna znamená pro investory – a proč možná největší chyba je čekat.

📊 Připomenu – Češi mají na účtech přes 3 biliony korun.
Peníze, co leží, ztrácí hodnotu každý den.
Možná je lepší je nechat pracovat.

Z ekonomického pohledu to dává smysl – vyšší náklady = vyšší ceny.
Na realitním trhu to platí 2x.

📊 Reálný výsledek?
Vyšší daň z nemovitostí nezvýší nabídku bytů.
Jen zdraží nájmy a zkomplikuje život, kdo už teď těžko hledají bydlení.

👉 Otázka: Kdy konečně začneme stavět víc bytů?

Zdroj: SZ|cz

Takových zásahů už jsme viděli spoustu –
vždycky začínají slovy „mysleli jsme to dobře“
a končí větou „dopadlo to jako vždycky.“

Expert na bydlení z Deloitte to shrnul přesně:
„Jakákoli regulace ceny nemovitostí ji ve výsledku zvyšuje.“

⚡ Trh stále jede. S cenou spokojenost. Opět se ukázalo, že trpělivost = královská disciplína. 👑

A všem, kdo čekají, „až to spadne“ – hodně štěstíčka. Historicky to vychází tak, že spadne spíš sen o bydlení a investici, než ta cenovka. 👀

👉 2. pozemek – prodáno v září 2025
Najednou se objevili 3 zájemci. Vypadalo to na mini-aukci. Nakonec vyhrál pán, co jednal nejrychleji. Opět nákup za cash, kupoval přes s.r.o., plánuje postavit dvojdům „na kšeft“. Zkušený.

Peněz mezi lidmi stále dost.

👉 1. pozemek – prodáno červen 2025
Paní z Prahy, chce postavit dům pro sebe. Možná příští rok. Neví zatím jistě. Vlastní zdroje, žádná hypo. Chce slevu. Nabídl jsem slevu 50k (1 %, že nejsem škrt), aby byla spokojená. A byla.

– Kdo se opravdu zajímá, jak na to, ten cestu najde.
– I s průměrným příjmem se dá investovat – jen je potřeba začít dřív,
spočítat si čísla a místo večerní diskuze, že „to nejde“,
radši otevřít Excel (nebo aspoň AI).

Trh přeje těm, kdo jsou aktivní.
Těm, kdo se učí, riskují, a nebojí se chyb. 📈

Mluvil jsem o tom s kamarádkou, která seděla v boardech firem s 1000+ zaměstnanci.
Říkala, že dnes je problém sehnat i manažera, který by byl ochotný létat mezi pobočkami po Evropě.

A přitom pořád platí:

Před dvaceti lety bylo běžné, že mladí jeli na stáž do zahraničí,
do poboček firmy v jiných zemích.
Dnes sehnat člověka, který je ochotný cestovat, je skoro zázrak.

Dnes je někdy těžké přesvědčit lidi, aby přečetli jednu knihu.
A vím, o čem mluvím – řešili jsme před pár dny na meetingu. 😄

Mám pocit, se ztrácí chuť dělat něco navíc.
Zajímat se o investice – ty skutečné, ne o rychlé zbohatnutí,
učit se nové věci, vycestovat za prací, vystoupit z komfortní zóny.

Když jsem po škole začínal, přečetl jsem během dvou let asi 50 knih o byznysu, vedení, komunikaci a obchodě.

Prostě jsem otevřel Amazon, vybral kategorie „management“, „leadership“, „business“, „marketing“ a četl to, co mělo 🔝 hodnocení.
Ne protože bych musel – prostě mě zajímalo, jak být lepší.

V posledních letech u mladších kolegů často vidím posun:
víc se mluví o work-life balance, o 4denním týdnu, o pohodlí.

Někteří u nás ve firmě vyměnili volný pátek za nižší mzdu.
To je naprosto v pořádku – pokud v tom člověk vidí hodnotu.
Jenže těžko pak čekat, že se za pět let koupí byt v Praze.

A tady bych chtěl říct jednu věc z praxe:
– 🏠 Bydlení se nekupuje z kafe.
– Kupuje se z práce, odvahy, znalostí a schopnosti nést riziko.
– A někdy z peněz od rodiny 👀 – jen to už je jiný příběh.

Odvaha není jen podnikat.
Někdy je odvaha vzít na sebe milión dluh na 30 let a věřit, že to zvládnu.

A já to vlastně chápu.
Oni totiž nemusí – a přesto se mají docela dobře.

Už 20 let pracuji s mladými lidmi každý den.

V Tipli jsme před pár dny oslavili 9 let a i když už polovina týmu není „čerstvě po škole“, máme pořád spoustu kolegů, kteří jsou na začátku kariéry a řeší první „dospělé“ bydlení.

Zdroj: SZ|cz

Teď budeme bránit paneláky, aby se nemohlo stavět nic nového.

Evropa řeší, jak stavět víc.
Praha, jak minulost zakonzervovat do betonu.

Kdyby tenhle přístup vznikl už v 60. letech, žádné paneláky by taky nevznikly.

Přitom argument je, že sídliště jsou „promyšleně napojená na MHD, s obchody a školkami“.
Jasně – jen to všechno vzniklo v době, kdy auta nikdo neměl a architektura se řídila podle tabulek, ne podle života.

Dřív jsme bourali historické čtvrti, abychom mohli stavět paneláky.